Nejvýznačnější budovatelé barokního kácovského zámku

Ferdinand Václav Špaček – stavitel Anny Marie Františky Toskánské

Ferdinand Václav Špaček se narodil v Praze na Novém Městě v rodině měšťana a zednického mistra Martina Špačka v roce 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal samostatně činným zednickým mistrem. Zastával důležité postavení v pražském novoměstském cechu zedníků a kameníků, v roce 1736 je poprvé jmenován jako „starší baumistr“ a toto postavení si udržel až do roku 1750. Zemřel 8. července 1751. 

Od roku 1718 do roku 1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Františky velkovévodkyně Toskánské (* 1627 - + 1741). Projektoval většinu staveb na takzvaných toskánských panstvích. Uvádí se, že v jeho díle jsou patrné vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho – Aichela a vídeňské architektury.

Dílo Ferdinanda Václava Špačka je podle nových průzkumů značně rozsáhlé – zahrnuje asi osmdesát lokalit. Připisuje se mu přestavba poutního areálu s kostelem Panny Marie v Horní Polici u České Lípy, kde se v interiéru kostela Panny Marie nacházejí prosklené skříňky, ukrývající oblečené figury s ostatky svatých mučedníků. S tímto motivem se setkáváme i v kácovském kostele. Někteří badatelé upozorňují, že v případě kácovského zámku neexistuje žádný doklad, který by prokazoval jeho přímou účast na stavbě. Na druhé straně existují stavební řešení z jiných Špačkových staveb (vikýře a okna), které se na kácovském zámku opakují.

Ferdinanda Václava Špačka lze považovat za žáka významného českého barokního architekta Františka Maximilána Kaňky (1674 – 1766), který projektoval řadu pražských zahrad pod Pražským Hradem a řadu pražských paláců. František Maximilán Kaňka se svou manželkou byli Ferdinandu Václavovi Špačkovi svědky na svatbě. V případě Kácova se předpokládá, že projekt zámku vypracoval sám – dohled nad stavbou však již měli jiní. Souběžně se stavbou kácovského zámku realizoval pro šlechtické a církevní dodavatele po roce 1728 přestavbu zámku s dvorem v Chodově u Prahy, přestavbu kunratického zámku, v Počátcích novostavbu kostela sv. Kateřiny, ve Velkém Valtinově přestavbu zámeckého sídla, v Lidicích přestavbu kostela sv. Martina, přestavbu zákupského kostela sv. Fabiana a Šebestiána a přestavbu kostela sv. Jana Křtitele v Zeměchách.

Mezi jeho přátele patřil dále kameník Jan Petr Baumgartner, který se objevuje jako svědek v závěti Špačkovy manželky Johany a s nímž spolupracoval na některých svých projektech a v  Kácově na stavbě Mariánského sousoší neposkvrněné Panny Marie.

Kromě stavební činnosti se věnoval Václav Špaček i pivovarnictví. Zde však nebyl příliš úspěšný a kvůli tomuto podnikání skončil v dluzích.


Petr Pavel Bláha
Polírem, který prováděl dozor na stavbě zámku v Kácově, byl Petr Pavel Bláha. Oproti jiným akcím zde měl daleko větší pravomoci. Bláha je v dokumentaci stavby poprvé zmíněn v roce 1730, když v následném roce je uváděn jako polír „zámecký“.

V roce 1728 se v Kácově jako zedník objevuje Antonín Pokorný, který se později stal na dalších toskánských stavbách polírem.

Bláha v roce 1728 oznamuje, že zhotovil vedle kaple „oratorium“ a „celé horní podlaží s pokoji a schody“. Mimo celkové zednické účty potvrzoval postup prací (1728) i účet tesařům, vedeným mistrem Karlem Kolmanem.


Karel Josef Moravini (Moravius)
Freskovou výzdobu v zámku vytvořil pražský malíř Karel Josef Moravini (či snad Moravec), který je označován za toskánského malíře. Je doloženo, že v Kácově žil v letech 1728 a 1729, kdy se mu zde narodili dva synové. Podle dochovaných archiválií provedl malby pokojů v dolním patře, kabinetu, ložnice, alkovny a jídelny. Následně pak horní patro s 19 pokoji, oratoří, kaplí a lékárnou. Malíř Karel Josef Moravini je znám i jako autor maleb v zámku v Hostivicích. Předpokládá se, že patřil do okruhu malířů spojených se jmény Václav Vavřinec Reiner, Jan Adam Schoepf, Cosmas Damián Asam a Jan Michael Halbax. V dnešní době jsou v zámku k vidění pouze některá díla tohoto malíře, ostatní malby jsou ukryty pod nánosy pozdějších přemaleb.  
V Hostivicích se na základě studia historických pramenů podařilo dohledat jméno malíře a datum uzavření smlouvy, týkající se výmalby zámku, ze které lze citovat: „12. 1. 1734 byla uzavřena smlouva s malířem fresek Karlem Josefem Moravinim, patrně z Prahy, na malířskou výzdobu zámku podle směrnic, které mu před tím dala osobně velkovévodkyně. ...“. Lze předpokládat, že stejný postup byl uplatňován v Kácově.


František Cízar (Cisar)
Tento malíř je doložen v letech 1727 – 1731 a je pravděpodobně autorem slepých oken s iluzivními  figurami různého sociálního zařazení (od panstva až po sloužící) obnovených v roce 1975. V Kácově se posléze usadil. Vedle oken byl pověřen i vymalováním dalších prostor – slepých dveří, předsíně a stříšky.
__________________________________________________________________________________________


Zdroje:

1. Křen, J.: Výpis z odborného posudku kácovského zámku vypracovaného SÚRPMO (státní úřad pro rekonstrukci památek a objektů) z r. 1991.

2. Macek, P., Zahradník, P.: Barokní architekt a stavitel Václav Špaček. Průzkumy památek, X, 2003/II, Praha 2003. 140 s.

3. Přecechtělová, A.: Kostel svatého Jakuba Většího v Kunraticích. (Bakalářská diplomová práce). Brno, Masarykova Univerzita, 42 s.

4. Fedorčáková, V.: Nástěnná malba s námětem bitvy na Bílé hoře v hale zámku v Hostivicích. (Bakalářská diplomová práce). Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2009. 70 s.

5. Václav Špaček. http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=heslo&IDosoby=76622

zpracoval: František Procházka, 2011