Kácovský zámek a hrabě Karel Joachim Breda

Čechy po pobělohorské době

Po pobělohorské době nastoupili v Čechách namísto starých domácích vrchností šlechtici z cizích zemí. Přicházeli, aby se ujali nových panství, ale mluvili jinou řečí. Přicházeli a měli jiné náboženství, přicházeli bez citu pro potřeby poddaných. Povznesli se hlavně vojenskou službou a vedla je bezohledná touha po moci a bohatství, která se opírala o aktuální renesanční názory a vladařský absolutismus. V této době kupuje v roce 1711 kácovské panství se zámkem šlechtic Karel Joachim Breda.

Kácov představoval v této době lokální středisko řemesel a obchodu. Základem činnosti panství bylo zemědělství a lesní hospodářství. Co se týče lesů, byl kácovský statek v  té době rozdělen na čtyři revíry: Koblasko, Řendějov, Koutsko a Psáře. Před rokem 1713 žilo na celém panství asi 1000 lidí. O zemědělské správě si můžeme udělat představu podle posnopného (počet snopů od každého žáka), které v roce 1711 obdržel kácovský kantor od žáků z jednotlivých vesnic. Kromě Kácova se jednalo o Zliv, Holšice, Brandejs, Čížov, Řendějov, Polipsy, Losiny, Petrovice, Psáře, Tichonice, Dubovku, Střechov, Soušice, Lhotu, Koblasko a oboje Zderadiny. Kupní cena panství činila tehdy 136 970 zlatých.

Odborný posudek Státního úřadu pro rekonstrukci památek a objektů z r. 1991 uváděl, že při prodeji v r. 1711 byl zámek popsán takto: zámek je vystaven z kamene, z jedné strany jsou klenuté prostranné sklepy, z druhé strany klenutá kuchyně se čtyřmi suchými sklepy, podzemní sklep s lednicí, na třetí straně klenutá světnice a suchý sklep a mázhausem, při ambitu schody a 8 pokojů, tabulnice, alkovna, síně a další 4 pokoje, z nichž 2 jsou klenuté.


Kácovský zámek v Bredově době

Z písemných pramenů víme, že v té době se již dlouhých osmdesát let psalo o tom, že v Kácově stojí zámek. Z Aretinovy mapy z roku 1619 obsahující symboly Kácova si můžeme udělat přibližnou představu o tom, jak vypadal předchozí objekt a okolí v době, kdy byl majitelem panství Karel Čejka z Olbramovic. Při pohledu od řeky vidíme vpravo protáhlou nízkou stavbu pivovaru, nalevo nad ní hranatou mohutnou budovu s malými okénky, ještě více nalevo dlouhou zašpičatěnou věž kostela.


Pavel Aretin z Ehrenfeldu. Mapa Čech. 1619

Detail Středního Posázaví

Takové rozsáhlé stavbě odpovídá i stavebně historický rozbor zámku vypracovaný ve druhé polovině dvacátého století pražským podnikem Metrostav. Na těchto plánech jsou nejstaršími částmi sklepy (2. patro) pod věží u zámeckého schodiště, mimo současný půdorys zámku. Tyto sklepy jsou identifikovány jako románské. Další patro nad nimi je složeno z části jak gotické tak renesanční. Tyto zachovalé gotickorenesanční sklepy pokrývají současný půdorys zámku a byly tedy funkční před barokní přestavbou.

Je tedy zřejmé, že přestavba provedená A. M. F. Toskánskou zahrnovala stavbu jak nad gotickými tak renesančními sklepy a byla tedy plošně stejně rozsáhlá jako současný zámek. Románské sklepy zůstaly mimo půdorys zámku.


Karel VI (1711 – 1740)

V době, kdy se stal majitelem kácovského panství Karel Joachim Breda, vládne v Čechách Karel VI, poslední žijící Habsburk v mužské linii. Postupně vede dvě války s Turky, první vítěznou v roce 1716 – 1718. Vše se financuje z daní vybíraných v Čechách. Uvádí se, že v době Karla VI. odváděl český poddaný z výtěžku svého hospodářství polovinu císaři a polovinu vrchnosti, statek mu zaručoval jen holé živobytí. Daně a poplatky se vybíraly jako vojenský příspěvek, opevňovací kvóta, daň z majetku, daň z pozemku, daň z hlavy, daň z vývozu a dovozu dobytka, daň z prodeje dobytka, masný krejcar z porážky dobytka, tzv. vinný tác a pivní tác, existovaly cla a mýta, výnosy z tabákového a solného monopolu, hrací dávky. Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že tato doba byla provázena četnými lidovými bouřemi a povstáními.

Nebyl to jev pouze místní, obdobný systém ovládal Evropu. Jako reakci na tento stav formulují v Anglii filozofové poprvé myšlenkové základy společné pro všechna následující nová hnutí a vyjádřená heslem: - Jestliže moc uchvacuje majetek, ačkoli ho má chránit, má být svržena! –

Uvádí se, že v Čechách bylo dosaženo nejvyššího obecného opovržení ve chvíli, kdy byla zavedena taneční dávka, daň a z každého tance.


Karel VI jako český král


Šlechtický rod Bredů

Šlechtický rod Bredů pocházel z nizozemského města Bredy a ve znaku měl válečný žebřík.


Válečný žebřík

prastarý znak šlechtického rodu Bredů


V 15. století se příslušníci rodu usadili v Braniborsku. V cestopise bratří ze Šternberka z roku 1663 jsou označováni jako německá knížata. Během třicetileté války se tito válečníci dostali do Čech.

Po povýšení do stavu českých hrabat v roce 1674 se jejich znak rozšířil o stříbrného kozorožce, se zlatými rohy a s korunkou, stojícím na červeném cimbuří věže. Členové rodu neměli dobrou pověst, říkalo se, že jsou svým poddaným krutými pány a jejich příslovečnou vlastností byla lakota. Na panstvích zaváděli nová pravidla. Například každý rolník musel vypěstovat pro potřeby vrchnosti jednou ročně husu. Pokud mu uhynula, musel zaplatit hraběti pokutu. Poddaní si stěžovali i na další povinnosti: - Vrchnost nepřetržitě staví... a staví... a staví..., to nás zatěžuje. - Na svých panstvích zaváděli Bredové řadu opatření, jejichž cílem bylo zvýšit výnos.

Stříbrný kozorožec, se zlatými rohy a s korunkou, stojící na červeném cimbuří věže

Sám Karel Joachim hrabě Breda vlastnil kromě Kácova ještě Žleby, Tachlovice, Rybňany, Kyšperk a Červené Pečky na Kolínsku. Poddaní, když se dozvěděli, kdo je jejich novým pánem, naříkali: - Běda, koupil nás Breda, z bohatých sedláků nadělá žebráků. Běda nám, běda!!! -


Rudolf Breda, otec Karla Joachima Bredy

Nejznámější postavou z rodu Bredů je Rudolf Breda, otec Karla Joachima Bredy. Byl majitelem Lemberka v Podještědí. Tady byl přímo obviněn z toho, že pro nezaplacené kontribuce nebo jiné poplatky nechává násilím poddaným ženám stříhat vlasy, které pak prodává. Takové obvinění se dotýkalo cti šlechtice. Karel Breda u soudu prohlašoval: - Vlasy jsem sice koupil, ale nikoho jsem k tomu nenutil. Své vlasy pro parukáře mi prodávali dobrovolně. Koneckonců, i na ostatních panstvích prodávají chudí své vlasy. – Jakékoli viny byl zproštěn.

Básník Jaroslav Vrchlický uvedl později tento motiv ve své básni Hrabě Breda začleněné do Selských balad. Balada končí tím, že dívka, kterou si hrabě odvedl po exekuci na noc na hrad, jej do rána na vlasech uškrtí. V čítankách pro žáky a studenty byla tato báseň později vysvětlována tak, že z básně plyne, že ani obyčejný člověk se nemusí dát zotročit.


Kácov a hrabě Karel Joachim Breda

Karel Joachim Breda přijel do Kácova poprvé podle památné knihy kácovské 22. 2. 1712. Kácovští mu jako dědičné vrchnosti slíbili poddanost.


Věž nad nejstarší částí zámku


- Dej mu Pán Bůh dlouhé panování, aby byl naším milostivým pánem.- uvedl tehdy do kácovské památné knihy kronikář Václav Stožický, tehdejší varhaník. Do dějin Kácova se Karel Joachim Breda zapsal následujícími skutky:

a) při svém nástupu požadoval odnětí práva obchodu se solí pro Kácov, které vdova hraběnka Marie Renata z Kaisersteinu darovala obci a obec mu nakonec musela sůl zaplatit,

b) na panství zavedl evidenci toho, co komu patří a z čeho bude kdo co platit, co je kdo dlužen,

c) v roce 1713 zakoupil i panství Čestín s osmi vesnicemi a spojil je s kácovským. Na tomto panství žilo v roce 1713 asi 650 duší. Čestínský zámek tím byl roku 1713 opuštěn. Zdálo by se, že přesun správních činností z Čestína do Kácova musel být doprovázen stavebními úpravami stávajícího kácovského zámku. To však asi nenastalo, protože na rozdíl od jiných zámků, nebydlela většina služebnictva za Bredů na zámku, ale v dřevěných chalupách v okolí,

d) vytýčil na kácovském panství řadu mezníků, vytýčil hraniční kameny mezi kácovským a šternberským panstvím a dosáhl toho, že byla Šternberky uvolněna k svobodnému ježdění cesta k Pelíškovu mostu. Po těchto meznících zůstala podnes zaznamenána jména jako např. u Štítného, na Vraníčku, Mašatovo pole nebo Klepáčovo pole,

e) na svůj náklad nechal postavit v Kácově u Štítného most, který vydržel ledový nápor pouhé dva roky a byl stržen. Přesto nechal následně postavit most nový,

f) kácovský farář Mikuláš František Kratochvíle se v roce 1718 rozhodl, že namísto poloshnilého stavení postaví za vlastní a zádušní peníze novou zděnou farní budovu. Poddaní, kteří mu při stavbě pomáhali, museli hraběti Bredovi zmeškanou robotu zaplatit. Hrabě Breda se sám na stavbě ničím nepodílel,

g) při prosazování povinnosti poddaných šenkovat jen na základě povolení vrchnosti, prosadil, že bylo zrušeno právo šenkovat pivo ve mlýně u Pelíškova mostu. Při přestoupení zákazu byla stanovena vysoká pokuta.


Mocenský vzestup a pád Karla Joachima Bredy

Platilo obecné mínění, že hrabě Karel Joachim Breda je velmi bohatý člověk. V roce 1717 se stal jedním z panovníkových místodržících a císař si ho vyhlédl jako jednoho z možných nápadníků své sestry Marie Magdaleny Habsburské, které se stále nedařilo najít ženicha. Hrabě Breda to ale odmítl. Snad mu to bylo málo, snad proto, že tato králova sestra nebyla zrovna proslulá svým půvabem a krásou. O následujících faktech nevíme, zda jsou realitou anebo jen pověstí. Říkalo se, že císař na Bredovo odmítnutí nezapomněl.

Když uzavřel s Turky po vítězné válce v Požarevaci mír, hledal nového velvyslance do Cařihradu. Nešlo o hledanou funkci, mír byl křehký a sultán občas posílal císařovi vyjednavače domů, jenže obvykle jen hlavu bez těla. Vybraní šlechtici o černého Petra losovali a Breda vyhrál. Rozhodl se ale, že nepříznivý osud zvrátí a našel si nástupce, který byl ochoten funkci na 3 roky převzít. Ale s tím, že hrabě Breda bude hradit všechny výlohy s tím spojené.

A ty byly vysoké. Nový císařův velvyslanec v Cařihradě proslul svou rozhazovačností a sultán Ahmed III, neméně nešetrný k penězům, si ho oblíbil. Kočár si nechal táhnout spřežením jelenů, pořádal velkolepé hostiny s vybranými pochoutkami, oblékal se do oděvů zdobených zlatem.


Marie Magdalena Habsburská


Jisté je, že hrabě Breda všechna svá panství postupně prodával, pokud neskončila pro dluhy v dražbě. Kácovské panství prodal v roce 1725 Karlu Richardu Schmidlinovi ze Schmidlinu. Nakonec zemřel v úplné chudobě kdesi v Praze. Uvádí se, že to bylo před rokem 1731. Poslední členové hraběcího rodu Bredů se v 19. století vystěhovali z Čech do Dolního Rakouska.